Řeka Svratka

4. srpna 2007 v 12:12 | monikulas-majitel |  řeky
Vinice i ve Velkých Němčicích - stejně jako na jiných místech-nepřispívaly jen k prosperitě sedláků, to je půlláníků a čtvrtláníků, ale i chalupníků a podruhů, to znamená i místní chudiny. Tímto způsobem se vinice stávaly určitou obživou venkovské chudiny, podruhů i výměnkářů. Ke Zpracování vína byly budovány lisovny a sklepy, z nichž jejich držitelé byli povinni odvádět vrchnosti peněžité dávky.
Kromě polí a vinic hrály důležitou úlohu v tehdejší době i Louky, které byly významnou krmivovou základnou pro koně, skot a ovce. Seno a otava byly totiž kromě slámy jediným krmivem pro dobytek. Velikost luk nebyla udávána v měřicích jako u polí. Louky se neosévaly a jejich hodnota byla uváděna velikostí sklizně. Ta se počítala na dvojspřežní koňské fůry; někdy byla udávána sklizeň sena a otavy odděleně, jindy je uváděna jedinou číslicí, jak je tomu ve Velkých Němčicích. I když připustíme, že se sklízelo o něco více, je to velmi málo, zejména když víme, že jiné krmivo nebylo
Na rozvoj městečka měla v té době podstatný vliv probíhající domkářská revoluce - jak ji charakterizuje znalec 17. století Josef Macůrek která svou vnitřní kolonizací přispěla k demografickému růstu Velkých Němčic. Počátky této revoluce spadají do konce 17. stol. a do průběhu 18. století. Do té doby bylo zvykem, že majetek přecházel z otce na nejstaršího syna. V důsledku toho se další synové a dcery stávalí bezzemky - hofery a bydleli v domě držitele usedlosti. Většina z nich se zabývala zemědělstvím, pracovala u rodiny nebo u vrchnostenských dvorů, a předevšín vykonávala práce ve vinohradech. Zejména ve vrchnostenských vinohradech obstarávali potřebné práce právě příslušníci takových rodin, nebot byli zběhlí již od svého mládí ve viničnich pracích. Vlivem nových myšlenkových proudů nabývali větší sebevědomí a již nechtěli bydlet v domech nejstaršího bratra, ale začínali si stavět vlastní chalupy, což do té doby neexistovalo. Poprvé se s takovými chalupami setkáváme v tereziánském katastru; do roku 1775 se jejich počet v městečku zvětšil na 43.
A tak jsme svědky, že v 18. století hofeři, bezzemci, členové rodiny usedlých, kteří po svých rodičích nepřevzali usedlosti a tím klesli mezi bezzemky, a posléze chudina, která ve své fluktuaci z vesnice do vesnice nebyla vázána starými řády zabraňujícimí volnému pohybu poddaných, nespokojovali se již s prostou komůrkou v rodinném domě, jak tomu bylo dosud, anebo s jinou nuznou místností, ale začali si budova: svou vlastní střechu nad hlavou, zpočátku bez jakéhokoliv kousku půdy. Teprve běhen doby získávali k postavené chalupě zahrádky nebo si je rozšiřovali, o části vinic, čímž si vybudovávali drobné chalupnické usedlosti
Takovéto hospodářské chaloupky byly budovány různým způsobem; buď že starší usedlí postupovali svým dětem, resp. příbuzným či hoferům kousky půdy, nebo sama vrchnost odprodávala drobným lidem své pozemky, nebot měla zájem o stálé pracovníky ve svých vinohradech a na svých dvorech
Takto i ve Velkých Němčicích vznikaly dvě skupiny domkářů chalupníků, a to domkářů na rustikálu, to je na poddanské půdě, a domkářů na dominikálu, to j e na vrchnostenské půdě.
Z výčtu je současně zřejmo, k jak prudké domkářské kolonizaci v této oblasti došlo v daném období, nebot Velké Němčice se do roku 1791 zvětšily na 176 domů a 865 obyvatel. Toto budování chalup se nezastavilo ani v 19. století a i nadále se zvětšilo, jak o tom bude ještě zmínka.
V souvislosti s domkářskou kolonizací se měnila i tvářnost městečka, které vzrůstalo. Přibývaly nové chalupy chalupníků a podruhů. Vlivem domkářské kolonizace se měnila i hospodářská a sociální struktura městečka. Byli-li tu dříve půlláníci a čtvrtláníci, pak se nyní objevila zvláštní skupina chalupníků a hoferů, kteří pomalu začali přerůstat poddané s usedlostmi.
Po stránce sociální struktury se městečko jeví tak, že si primát udržovali půlláníci, kteří tvořili městskou honoraci jak po stránce společenské, tak hospodářské, neboť z nich byl vybírán purkmistr. To znamená, že půlláníci ovládali městečko hospodářsky i společensky; k nim se řadil místní farář a zdejší mlynář, resp. přední úředníci velkostatku. Střední vrstvy tvořili čtvrtláníci, k nimž se počítal i obecní rychtář a kostelní hospodář popřípadě i držitel vrchnostenského masného krámu, a kovář. Řemeslníci nejsou v seznamech uváděni, přesto však již zde byl jmenován kovář a řezník, v pivovaře určitě pracoval sládek a bednář, neboť pivovar si sám vyráběl sudy ve vlastní režii; v zahradě pracoval zahradník
K obecní chudině patřili chalupníci, podruzi a posléze čelednci a služky. I když jejich počet neznáme, přesto je možno tvrdit, že se počet chudiny neustále rozšiřoval, ale že i sociální rozdíly se mezi ní neustále prohlubovaly. K chudině patřil i obecni pastýř, který po celé léto, to je od jara do zimy, vyháněl dobytek na pastvu. T'akto se po stránce sociální jeví městečko "zdánlivě klidné" koncem 17. a počátkem 18. století.
V čele městečka stál i nadále purkmistr spolu s rychtářem i sedmi konšely; konšelé se střídali ve funkci primátora. Vinohradníci měli jako svého představeného horného; kostelní účty měl na starosti kostelní hospodář. Představitelé městečka se scházeli na radnici, která se připomíná v roce 1775, a to na schůzich obecní samosprávy, již tvořili jen držitelé usedlostí - půlláníci a čtvrtláníci. Ostatní usedlíci neměli právo účastnit se schůzí samosprávy, ani neměli právo být voleni. Tímto způsobem se uplatňovala v té době diskriminace většiny obyvatel městečka. Samospráva, jejíž členové byli vybíráni z předních obecních rodin, byla "volena" z půlláníků a čtvrtláníků. Zvolení byli schvalováni místní vrchností a teprve potom byli uvedeni do úřadu. Na radnici byly vedeny obecní účty, sirotčí rejstříky i pozemkové a horenské knihy, které z větší části vedl obecní písař ( tuto funkci převážně zastával místní kantor ) . Podle nestarších obecních účtů činil pří jem městečka v roce 1628 491 zl. 26 gr. 4/2 d., a vydání 344 zl. 18 gr. 1 d. ; 24 j ednu čtvrtinu z toho zaujímala většinou platba kontribuce.
I v l7. století se pečetilo obecní pečetí se štítem rozděleným na dvě poloviny. V jedné části byla berla, ve druhé půl orlice a kolem nápis: SIGILLVM OPPIDVLI MEGALO NIEMCINSIS.
K předním příjmům městečka patřilo právo šenku němčického vína v radničí hospodě. Tato výsada byla městečku znovu obnovena v roce 1738; na jejím základě směli však sousedé nalévat jen vlastní vína, Dovezená mohla šenkovat jen obec na radnici. Šenk ve vlastních domech byl omezen. Anna Barbora, rozená Rodenová z Hýřenova stanovila, aby 4 dnů před vánocemi a 14 dnů po vánocích, velikonocích, o letnicich,, jakož i osm dnů před masopustem nesměl nikdo jiný nalévat vino, než samotná obec, a to at vína vlastní či cizí, aby takto mohla lépe krýt své obecní potřeby; za to si vyžádala souhlas, aby se na radnici smělo čepovat i vrchnostenské pivo.25 Právě tato výsada skýtala městečku značný zdroj příjmů, které tvořily podstatnou část veškerých jeho příjmů.
Dalším zdrojem příjmů byly i nadále výroční trhy, které se konávaly s velkou okázalostí. Již z dřívějška eistovaly dva výroční trhy, a to v den Všech svatých ( 1. listopadu ) a o sv. jiří ( 24. dubna ) ; první z nich byl přeložen na den Tříkrálový ( 6. ledna ) a na neděli po sv. Vítu ( 15. června ) .26 Trhy bývaly po tři dny; do městečka přicházeli četní kupci, obchodnici a řemeslníci přinášeli své výrobky a nakupovali nové. Byly ta dny, kdy do městečka pronikl čilý život, který s sebou přinášel četné příjmy jak městečku, tak i jeho obyvatelům. Kromě výročních trhů se každou středu konával i týdenní trh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama